Edukace

Závrať a poruchy rovnováhy patří k velmi častým příznakům celé řady patologických stavů. Základem pro správnou diagnostiku a léčbu závrativých stavů je uvědomění si a pochopení komplexnosti multisenzorické organizace systémů, které se podílejí na udržování rovnováhy. Při řešení této složité problematiky je nezbytné klást důraz na interdisciplinární přístup. Zásadní je důkladné odebrání a zhodnocení anamnestických údajů. To může být často problematické. Pacienti se závrativými potížemi jsou časově velice nároční, což není v souladu s trendem současné uspěchané doby a mnohdy i časovými možnostmi lékařů.

Závrať je možné poměrně dobře definovat. Velice přesný popis najdeme v řadě literárních pramenů. Ottův slovník naučný definuje závrať následovně: pocit vratkosti tělesné rovnováhy. Někomu zdá se, jako by mu šla hlava kolem, jako by vrávoral, jako by klesal, jako by se vznášel. Někomu jako by se půda pod ním kolísala, jako by předměty, jež vlastně vidí stát, se začínaly potácet, pohybovat, vířit, míhat. To vše třeba pomine v okamžiku, tak že sotva postřehnuto, již zase ustupuje obvyklému pevnému klidu. U někoho [Závrať] trvá déle, aneb opakuje se v obdobích, a pak bývá obyčejně provázena úzkostnou nejistotou, někdy povšechnou mdlobou, chvěním a třeba i blednutím, zpocením, hukotem uší, ošklivostí od žaludku, zvracením, ba i zákalem vědomí. Příčiny jsou přerozmanité. Nejčastěji bezvýznamné poruchy oběhu krevního u osob snadno blednoucích a se rdících. U některých dostavuje se [Závrať] již, když hlouběji tělem se schýlí, když na delší chvíli zatají dech, když prudčeji kýchnou, když v chůzi značněji hlavu obrátí, aby se stranou dívaly. Často zdá se býti [Závrať] vyvolána bezděčnými předtuchami možného nebezpečí: při pohledu se strmého srázu, při chůzi nad proudem vody, při houpání, při plavbě rozvlněné (mořská nemoc). Někdy [Závrať] provází silnou bolest (např. zubní), ostré zvuky (hvizd) a jiné prudké a mocné vzruchy nervstva. [Závrať] náleží také k častým, někdy důležitým a někdy skoro samostatným příznaků všemožných chorob: očních, ušních, nosu, hrtanu, žaludku, chorobách nervstva obvodového i ústředního.